DeKAMBB

 

Nový rok

(více)
01.01.2012 11:47:01 | 0 komentářů
Autor: gretka
| stálý odkaz

Jsem chlap

(více)
16.09.2011 14:33:46 | 0 komentářů
Autor: gretka
| stálý odkaz

Nádherní blázni

Byla jsem v lese rozchodit ranní splín. Stromy, slunce, tráva, ticho, krása, vůně...
A mezi stromy se něco červená. Jdu blíž, musím se trochu protáhnout roštím. Nafukovací balónek. Jdu blíž, dva. Už jsem chtěla odejít, když jsem si všimla ještě něčeho. Jdu tedy k nim a snažím se je vytáhnout. Jsou zapletené do silných stébel trávy provázkem a na provázku něco je. Vymotám je, vytáhnu a nevěřím svým očím.
Korespondenční lístek. S adresou. Místo adresy vzkaz.
"Toto je svatební dar. V případě nálezu vhoďte prosím, do pošt. schránky."
Na druhé, hlavní straně korespondenčního lístku:
"Dar pro vás: Keď bedete mať miminko, na 1.deň sa oňho postarám."

Netuším, jestli ten balónek přiletěl až ze Slovenska. Ale tento bláznivý nápad mi opravdu náladu zvedl. Nic tak romantického jsem ještě neslyšela.

A přidávám gratulaci.
13.09.2011 17:52:48 | 0 komentářů
Autor: gretka
| stálý odkaz

Ticho....

Všude je ticho. Holčičky vedle spí, jen z dálky je občas slyšet auto. Bude jasno. Nahoře modrá obloha pomalu přechází do oranžové. Řekli byste svítá. Ale okno je na sever. No, jak to asi vypadá na východě?

Ticho a prázdno. Prázdný šuplík, prázdná skříň. Postupte si dál do vozu a uvolněte místo mladším spolucestujícím! Noční doteky prosty citu bolí a pálí. Hřejou. Uklidňují. Zase tečou slzy. Přišel konec. Skončilo, co nikdy nezačalo. Proteklo to mezi prsty. Obzor žloutne a nikde žádný začátek. Jen ohlušující ticho.



13.09.2011 06:18:45 | 0 komentářů
Autor: gretka
| stálý odkaz


Není na tom nic divného

Když otrok přijde o svého otrokáře, umírá....
12.09.2011 08:57:21 | 0 komentářů
Autor: gretka
| stálý odkaz

Ne-pozitivní zápis do deníčku

Prý pozitivní zápis do deníčku.

Opravdu jsem chtěla. Pustím počítač a vidím: Na palubě zříceného letadla byl údajně i Marek, Rachůnek a Vašíček....
Protože hokej (aspoň ty mezinárodní zápasy) celkem sleduji, vyhrkly mi slzy do očí.

Chtěla jsem napsat, jak nad školou krásně vycházelo slunce a odráželo se od žluté fasády celého kopmlexu přímo k nám do oken...
Jak Maruška ráno vstala s dobrou náladou a usmála se na mne....
Že spala celou noc ve své postýlce a nepřelezla k mamince...
Že Anička šla sama do školky (bez Marušky)...
Že je ráda, že byla sama ve školce a že se jí tam líbilo...
Že jsme s Maruškou na cvičení potkaly jiná dvojčata, pravděpodobně s Downovým syndromem a jak jsem zase pocítila vděčnost, že jsou mé děti zdravé...
Chtěla jsem napsat něco o svých malých radostech.

A místo toho mi vyhrkly slzy do očí. Skoro jako při každé naší hymně po vyhraném zápase.

Málokdy mívám takový pocit jednoty všech Čechů, jako při hokeji.

Nechtěla bych to ukončit nějak pateticky, tak snad jen: Hodně sil jejich rodinám.
07.09.2011 16:34:18 | 0 komentářů
Autor: gretka
| stálý odkaz

Pomíjivost

Zalívám květinu. S rozporuplnými pocity. Je to orchidea. Nádherná. Deset krásných květů. Deset různých, tmavě fialových vzorů rozstříkaných na krémovém podkladě. Mám ji doma od 11. června. Dostala jsem ji od něho. Držím ji v rukou a tělem mi letí všechny pocity posledních měsíců. Touha, bolest, nepochopení i vztek. A zklamání.Mohla bych ji zničit. Ale s laskavou opatrností podpírám kořeny, aby se nepolámaly a dolívám vodu. Muž, který mi ji dal odešel. A ona tady stojí v květináči u okna a je krásná, stejně jako v den, kdy jsem ji dostala. Nejspíš vydrží mnohem dýl, než trval náš vztah. A jak ji tak držím, v hlavě se mi přehrává "rozvíjej se poupátko". A já vím, že nejsem pyšná.
29.08.2011 21:47:19 | 0 komentářů
Autor: gretka
| stálý odkaz

Prchavost

(více)
29.08.2011 20:49:26 | 0 komentářů
Autor: gretka
| stálý odkaz

Klid a neklid

(více)
29.08.2011 20:13:31 | 0 komentářů
Autor: gretka
| stálý odkaz

Život si s námi hraje

Loni jsem se rozešla s klukem. Ani nevím proč. Prostě jsem s ním být nechtěla. Když ženská nechce, tak to prostě nejde. Ale pravda je, že bych o něm nedokázala říct nic špatného. Nikdy mi ničím neublížil. Myslím, že ani já jemu.
Vlastně - možná se rozešel on se mnou. Já jsem to jen chtěla jinak a on nechtěl kompromis. Tak to prostě skončilo.
A tenhle kluk je ten, kdo mě teď drží nad vodou. Povídá si se mnou. Nic po mně nechce. Vlastně taky někoho má a možná si potřebuje promluvit. Přemýšlím, kde se tady vzal právě teď. Vždycky četl mé deníčky a tak trochu věděl, co dělám. Teď jsem ale byla pryč. Úplně. Ani řádek na netu pár měsíců. A on se objeví ve chvíli, kdy potřebuju pomoct.
A po všechn problémech v minulých měsících zase umím mluvit. A slyším na sebe naprosto opačné věci... Třeba, že všechno musím mít hned, že jsem hr. Že jsem netrpělivá a splašená.
Najednou mám zase pocit, že můžu normálně mluvit. Umím to. Umím komunikovat a domluvit se. Vím, co mi říká a on ví, co říkám já. Nejsem tak vztahovačná a hádavá, jak si už nějakou dobu myslím. Vím, že dokážu spoustu věcí, že nejsem tak váhavá a pomalá. Začínám si věřit.
Proč a kde jsem ztratila tu jistotu? Jak je možné, že dva lidé mě mohou vidět tak rozdílně? Chtěla bych, aby mě ten jeden aspoň chvíli viděl očima toho druhého. Vlastně bych chtěla, aby mě tak viděl pořád. Protože taková jsem. Nebo se jeho pohled aslespoň víc realitě blíží.
Jak je možné, že dva normální, hodní lidé se nedokážou žádným způsobem domluvit?
Už mě neuvidí. Už se totiž nedívá.
29.08.2011 11:59:36 | 0 komentářů
Autor: gretka
| stálý odkaz

Beznaděj

(více)
05.08.2011 14:52:11 | 0 komentářů
Autor: gretka
| stálý odkaz

Slepice nebo vejce?

(více)
02.08.2011 21:46:14 | 1 komentářů
Autor: gretka
| stálý odkaz

Jen to zase nezapomenout

(více)
22.07.2011 00:00:00 | 0 komentářů
Autor: gretka
| stálý odkaz

Japonsko

Když jsem já ráno viděla první záběry z Japonska, opravdu to první, co mě napadlo bylo, tak tohle je tragédie.
A hned jsem se zastyděla sama před sebou. Jak jsem unavená a zoufalá, z toho, jak se mi nedaří. Jak bych chtěla otočit vypínačem a nějakou dobu prostě nemuset fungovat. Jak si dělám hlavu z toho, abych zbytečně nepřišla o pár korun. Jak si dělám hlavu z toho, jestli budu vždycky schopná nás uživit? Když vidíte, co se tady děje....
V jediném okamžiku jsem stála mokrá, sama u zbořeného domu při dvoustupňové teplotě... a hlavu měla prázdnou. Kde berou tu sílu se vůbec pohnout? Něco dělat? A co dělat? A co dnes jedí? A zítra?
Tohle je tragédie.
11.03.2011 22:55:35 | 0 komentářů
Autor: gretka
| stálý odkaz


Dnes mě bolí srdce láskou

(více)
07.03.2011 22:37:16 | 0 komentářů
Autor: gretka
| stálý odkaz

Na světě je krásně

(více)
03.02.2011 10:39:19 | 0 komentářů
Autor: gretka
| stálý odkaz

Chybí mi trenýrky

(více)
29.01.2011 21:10:31 | 0 komentářů
Autor: gretka
| stálý odkaz


 

© 2006-2007 Zásobování a.s.

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se